Jak jste s házenou začínala?  
S házenou jsem začala ve svých 10 letech, a to úplnou náhodou. Sport od mala miluji a vyzkoušela jsem toho spoustu, ale kolektivní sport byl pro mě výhrou. Viděla jsem stát partu holek před školou, tak jsem se šla kouknout, co se bude dít a na dalším tréninku jsem už běhala s nimi. 


Zkoušela jste i jiné sporty? 
Zkoušela jsem vše: basketbal, atletiku, vybíjenou... 


Proč jste se si tedy vybrala házenou? 
Vybírala jsem si mezi skokem vysokým a házenou, ale jak už jsem napsala — kolektiv byl pro mě jasnou volbou.  


Je nějaký moment spojený s házenou, na který nikdy nezapomenete?  
Nikdy nezapomenu na svou první společnou trofej se svým tátou, který byl mým trenérem sedm let. Stal se nejlepším karvinským trenérem sezóny a já sportovcem roku. 


Jaký je váš největší úspěch? 
Stříbrná medaile s Porubou ve finále playoff. 


Je něco, čím se hodonínská házená pozitivně vymyká jiným klubům? Čím?  
Ano, moc se mi líbí, jak trénuje děti René Gärtner. Opravdu se jim věnuje, přesně to mládež potřebuje.  


Nevadí vám dlouhé cesty autobusem, které v rámci nejvyšší soutěže musíte podstupovat?  
Asi nikdo nerad tráví celý den v buse, ale když je dobrá parta, tak se dá vše zvládnout. (usmívá se)  


Jak se vám zamlouvá v Hodoníně kolektiv? 
Kolektiv je fajn. Mladý, k tomu tam jsou talentované hračky, se kterými se ale musí do budoucna pracovat.  


Jaké máte v této sezóně ambice? 
Nespadnout. Ale hlavně si sezónu užít, když je možná má poslední.  
 










Swietelsky









JihomoravskĂ˝ kraj



trimona-shop

erima